Naši lidé si vydělávají tak, jak to jenom dovedou. Ale zatímco jsou jejich příjmy jako takové tu více a tu méně nejisté, jedna jistota tu přece jenom je. A to ta, že jakmile si člověk někde k nějakým penězům přijde, přihrne se i tatíček stát a hned si z nich bere svůj díl. Ať už se to člověku líbí nebo ne.

A nemusí jít nezbytně jenom o příjmy lidí. I když si člověk něco koupí, musí obvykle nějakou daň zaplatit, stejně jako se následně nejednou platí i daně z toho, co člověku patří, dejme tomu z nemovitostí a podobně.

Zkrátka a dobře by se dal stát označit do jisté míry za zloděje. Protože před ním člověk své příjmy neuchrání, a podaří-li se je snad někde před zdaněním skrýt, hrozí při odhalení takového počinu trest.

I když stát vlastně v tomto případě až tak docela za zloděje považovat nelze. Protože se daně vybírají z toho důvodu, aby se z nich financoval právě chod instituce zvané stát se vším všudy. A mezi tím, co se z daní financuje, jsou skutečně prospěšné věci, jež přicházejí lidu vhod, a to ať už si jejich existenci připouští nebo ne, ať už ho to ovlivňuje bezprostředně nebo třeba jenom zprostředkovaně. Z daní se platí užitečné záležitosti, jako jsou dejme tomu policie, justice či školství, záležitosti potenciálně užitečné, jako je dejme tomu armáda, ale bohužel i ty, na které jenom nadáváme, které jen proklínáme, jako jsou dejme tomu právě politici, kteří to tu za nemalé peníze nejednou řídí vysloveně pod psa.

Vzhledem k tomu, kolik věcí se u nás zdaňuje, je zákonitě i mnoho typů daní. Třeba i daň z přidané hodnoty https://www.nebankovni-hypoteky-uvery.cz/dan-pridane-hodnoty/, jež je jedním z nejvýznamnějších příjmů státního rozpočtu a jež dostihne prakticky každého z nás. Jakmile si něco koupíme, prodávající nám ji připočítá k účtu, zinkasuje nás a odevzdá ji státu. A je jen omezený okruh situací, kdy lze tuto daň následně dostat od státu zpět.

Platí ji každý subjekt, jenž měl v předchozím roce obrat přes milion korun měsíčně, a státu se tato daň vybírá velice snadno. A proto jen tak nezmizí. Bez ohledu na to, čeho se nám za ni od mocných dostane nebo co za ni tito zase vymyslí za zhůvěřilosti.