Od září roku 2018 platí snížené jízdné pro studenty a seniory. Na oko to vypadá jako skvělá věc, nepotřebuji moc peněz a dojedu, kam budu potřebovat. To je pravda, ale platí to pouze o ekonomické stránce jednotlivce. Stát to stálo neskutečné peníze. A odkud je vlastně Andrej Babiš, kterého tohle celé byl nápad, vzal?

Na všechno se mělo složit dohromady 28 úřadů a ministerstev. Zasáhlo to i ministerstvo školství, které přišlo o 400 milionů korun. Dává to smysl, jde přeci o studenty. Namítnout se však dá, že stát slibuje navýšení platů pro učitele, což také udělal, ale část z toho ponechal ředitelům, aby mohli peníze využít jako bonusy. Kvůli tomu proběhla i stávka učitelů. Stát tedy mzdy navýšil. Ovšem, jak se má naše školství, které je zaostalé a nefunkční a stále neohodnocuje kantory adekvátně, rozvíjet? Přišlo přeci o 400 milionů. Na to už Andrej Babiš odpověď nemá…
Nejvíc však ubylo peněz na ministerstvu práce a sociálních věd. To přišlo o půl miliardy korun! Ale na rozdíl od ministerstva školství disponuje s větším rozpočtem.
Na seznamu jsou i další organizace, které se zabývají vědou, nebo vzděláváním. Akademii věd byl zmenšen rozpočet o 100 milionů korun. Dále ani Grantová agentura nezůstala bez úbytku a to přesně o 150 milionů korun. To samé se týká i Technologické agentury, která přišla o 216 milionů korun.

Jediná instituce ze seznamu, která spadá do dopravního resortu, je Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, který přišel o pouhý milion korun.
Člověk si říká, jak taková věc, jako je jízdné, může tolik zasáhnout ekonomiku státu. Stát už před touto změnou přispíval na jízdné a také to stálo nemalé peníze, ale v tomto případě se jedná opravdu o enormní částku, kterou stát hradí za nás. V podstatě se dostává do mínusu, z kterého se nemůže dostat. Když si vezmeme, kolik lidí denně jezdí hromadnou dopravou a kolik studentů, nebo seniorů uplatňuje slevu, tak nám to už tak zvláštní připadat nebude. Byl to jednoznačně populistický a nesystematický krok našeho premiéra, který se pěkně prodražil a ještě prodraží.

a ad>

Které sladidlo je vlastně nejlepší volbou, pokud se sladkého nechceme (a nemusíme) úplně vzdát? Sladit klasickým řepným cukrem nebo je opravdu lepší cukr hnědý? Je zdravější ten z cukrové třtiny? Osladit si život „chemickými“ umělými sladidly bez kalorií? Nebo raději použít alternativu čistě přírodní? Například rostlinku stévii sladkou (čerstvé lístky, stévii tekutou, sušenou či v prášku?). Možností je opravdu hodně a jeden se v tom někdy tak trochu ztrácí!

Cukr je vždy kalorický!
Co všechno je cukr? Cukry fruktóza a glukóza v různých poměrech dávají sladkou chuť ovoci. Laktóza je cukr mléčný. Maltóza je zase cukr, který najdeme v pivu. Většině z nás se ovšem při tomto slově vybaví cukr řepný – sacharózu.

• bílýje tradičním produktem vyrobeným z cukrové řepy, používáme ho ke slazení a konzervaci potravin, v některých potravinářských produktech ho výrobci nahrazují levnějším glukózo – fruktózovým sirupem a označují je „light“
• hnědýcukr je vyroben také z cukrové řepy, ovšem není rafinován, vybělen, díky čemuž si zachovává malé množství vitaminů, minerálů, stopových prvků a vlákniny, odborníci se ale shodují, že abychom je z tohoto cukru využili, museli bychom ho konzumovat doslova po kilech (tzv. paradox zdravějšího hnědého cukru)
• třtinovýcukr je vyráběn z cukrové třtiny, sladký je jako jeho bílý a hnědý bratříček samozřejmě také díky sacharóze, má jen trochu odlišnou chuť, využitím mikronutričních látek je to s ním podobné jako u cukru hnědého, jeho výroba je jednodušší, ale protože je dovážen z Asie a Jižní Ameriky, je u nás dražší

Když alternativu, tak přírodní!
Pokud chceme něco skutečně bez kalorií, nemusíme hned volit umělá sladidla, o jejichž prospěšnosti a zdravých účincích na organismus mnozí odborníci z řad lékařů a výživových poradců pochybují! Už jste zkoušeli rostlinku Stévii sladkou? Je mnohem sladší než běžně používaný cukr a neobsahuje téměř žádné kalorie. Rozhodně se po ní nepřibere, a protože nezvyšuje hladinu cukru v krvi, je vhodná pro diabetiky! Až ji ochutnáte, tak na umělá sladidla rychle zapomenete! Sladit s ní můžeme cokoli. Koupit se dají tablety, prášek, roztok i sušené listy. Ovšem kdo má rád živé rostlinky, ten si jistě nejraději osladí čaj čerstvě utrženým lístkem. Bude ji totiž mít doma v květináči!

Vědci provedli genetický výzkum, v čele výzkumu stála jihoafrická genetička Vanessa Hayesová z Univerzity v Sydney, který zjistil, že náš druh se vyvíjel v severní Botswaně, kde se nyní nacházejí solné pláně.
Výzkum byl založený na genetické studii, která zkoumá migrační modely.
Pro výzkum si tým vybral populaci Namibie a Jihoafrické republiky. Vědci zkoumali 200 genetických znaků mitochondriální DNA obyvatel, která jsou děděny po matce. Testy DNA ovšem prokázali velmi malou přítomnost genetické linie. Při dalším srovnání je stopy zavedli právě ke Khoisanům.
Podle studie jsme potomky Khoisanů, kteří jsou etnickou skupinou obyvatel v jihozápadní Africe. Nejspíše vytvořili první lidskou komunitu, jak ji známe dnes jako lovci a sběrači. Experti věří, že každý člověk na planetě Zemi má za předka právě jednoho z nich.

Po 70 tisíc let zůstal jejich genom nezměněný, tudíž vědci usuzují, že po tuto dobu zůstali na stejném místě.
Oblast severní Botswany je dnes součástí pouště Kalahari, která tvoří 70 % území. Dříve bylo území ovšem plné zeleně a vláhy, a dokonce se tam nacházelo obrovské jezero. Před 130 tisíci lety začala oblast vysychat, proto začalo docházet k migraci obyvatel, ovšem ne všichni migrovali. Další migrační vlna přišla o 20 tisíc let později. K vysychání docházelo kvůli přirozeným změnám klimatu, protože se osa Země posouvala. Takhle podle vědců začalo osídlení všech kontinentů, které trvalo několik desítek tisíc let. Před 50 až 40 tisíci let dorazili do Evropy první lidé.
Část lidí, která v oblasti zůstala, tedy dnešní Khoisané, se stále živí lovem a sběrem jako kdysi. Adaptovali se na vyprahlé podmínky, a z generace na generaci si předávají informaci o svém původu.

Studie je ovšem kritizována za čerpání z omezených dat. Jiné archeologické nálezy dokazují, že naši předci pocházeli spíše z východní Afriky. Lidských domovin by tím pádem nejspíše mělo být více.

Výměnu motorového oleje můžete nechat na odborníkovi, nebo ji provést sami, vždy se ovšem doporučuje měnit i olejový filtr. Jestliže máte vhodné podmínky (montážní jámu nebo rampu) a potřebné nářadí, tato operace není náročná. Ať už budete provádět tuto činnost svépomocí, nebo ji svěříte servisnímu technikovi, musíte dbát na dodržování předepsaného typu maziva pro váš vůz. Tento údaj naleznete v manuálu (buď v tištěné verzi anebo jej lze stáhnout z Internetu).

Co při nákupu sledovat

Zakoupit motorové oleje Total, případně od jiného výrobce, lze pohodlně ve specializovaném e-shopu. První, co vás bude zajímat, je třída výkonnosti, např. ACEA A3 – písmeno A je pro benzínové motory, písmeno B pro diesely, číslo značí výkonnostní třídu – vyšší číslo vždy znamená i vyšší výkonnost.
Podstatné jsou také údaje normy SAE např. 10W-40. Tento údaj znamená, o jak viskózní hmotu se jedná, a jak se chová při teplotách okolí. První číslo 10W je schopnost motoru startovat při nízkých teplotách – zde konkrétně do -20 stupňů (W jako Winter – zima). Druhé číslo je dostatečná viskozita při letním provozu, pro naši zeměpisnou šířku je optimální hodnota 40. Dva nejčastější typy v Česku těchto specifikací jsou 10W-40 a 5W-40.

Odborníci radí

Aditiva – přídavné látky označované jako aditiva, nemusí být vždy pro váš motor přínosné. Někteří odborníci, zabývající se výzkumem vlivu maziv na pohyblivé součásti dokonce doporučují těmto přípravkům se spíše vyhnout, některé mohou i povrch kovových částí poškodit. Většina maziv je vyvíjena tak, aby sama o sobě plnila svou funkci, a aditiva vám nedoporučí ani výrobce vozu, ani samotného motoru.
Nouzové situace – jestliže zjistíte při občasné nebo pravidelné kontrole na měrce nízký stav oleje, nebo vás dokonce upozorní kontrolka, neriskujte a co nejdříve doplňte potřebné množství. V takové situaci motoru neuškodíte i tehdy, dolijete-li i o třídu nižší typ maziva.

Velkou výzvou pro všechny rodiny, které se rozhodli pro renovaci jejich domova, je právě výběr nábytku do kuchyně. Linky, které jsou součástí místnosti, ve které se připravuje dobré jídlo každý den, jsou aktuálně v pestré nabídce a nebude těžké si vybrat takovou, se kterou budete nanejvýš spokojeni.
Ulehčit vám vaši volbu může i nabídka elegantního nábytku, který celou vaši místnost oživí a vybaví nejen moderně, ale i stylově.

Zásadní informace – levné a dostupné

Kuchyňské linky, které můžete najít v naší nabídce jsou bezpochyby natolik finančně dostupné, že jim podlehnete. Disponují nejen přijatelnou finanční částkou, která není běžně dostupná na trhu, ale i vysokou kvalitou služeb (kdy vám ji sestavíme) nebo pevností a odolností materiálu.
Všechny nabízené http://www.zerastav.cz/sluzby/ sestavy podléhají nejen nízkým cenám, ale i bezkonkurenčnímu designu, který vás osloví zejména díky originálnímu a praktickému zpracování.

Zvolte si sami, jakou sestavu chcete mít

Na výběr máte hned 2 možnosti, jak doma vlastnit linku, která bude jedinečná a účelová.
1. Prohlédnout si můžete nabídku sestavených linek a zvolit si tak jednu už hotovou a s detaily, které budou ve vaší kuchyni nepřehlédnutelné a moderní.
2. Nebo se rozhodnout pro vlastní návrh sestavení skřínek, kdy si dle vašich požadavků sami zvolíte, jak byste chtěli, aby vaše kuchyň vypadala.
Díky volbě, pro kterou se můžete sami rozhodnout, si může z našeho sortimentu vybírat velká škála zákazníků s různými požadavky a dosáhnout tak všech prvků, které v kuchyni touží mít.

Novodobý vzhled, který si můžete dovolit

Abyste měli i vy doma nábytek, který je nejen nynější, ale oplývá i nádherným zpracováním, musíte vybírat na místě, kde se setkáte s obojím. Udělejte si tedy radost a vaši rekonstrukci kuchyně pojměte jako možnost – mít doma přesně takovou linku, po jaké toužíte.
Její výběr je na několik dlouhých let a abyste byli spokojeni, dbejte na precisnost, kombinaci barev a stylové provedení, které nalezete i v našem internetovém obchodě.

Komu stačí všeho s mírou, ten si na své přijde v Čechách i v období, kdy naši krajinu pokryje bílá peřina. Naše hory se s alpskými svahy srovnat asi nedají, ale kdo si moc nevymýšlí, užije si i doma. Zdá se ale, že Ladovy časy jsou pryč. Dostatek přirozené sněhové pokrývky v zimním období dnes již není samozřejmostí a lyžařské areály si vypomáhají výrobou technického sněhu.

Produkce sněhu

K jeho výrobě se užívají sněhové tyče, častěji děla. Využívá se systém dvojího proudění vzduchu, kdy je směs stlačeného vzduchu a vody rozprašována tryskami do atmosféry. Tento proces je energeticky náročný a vyžaduje velké množství vody, která se odebírá z přírodních zdrojů nebo uměle vytvořených nádrží. Poprvé byl technický sníh vyroben v Kanadě a pak byl využit během olympijských her v Kalifornii. Infrastruktura pro jeho produkci dynamicky narůstá od 80. let a zasněžování rozhodně není vzácností. V alpách se touto tematikou zabývá francouzská vědkyně Carmen de Jong, podle které tento sníh pokrývá až 70 % sjezdovek v italských Alpách.

Dopady zasněžování

Odborné studie dokládají negativní dopady technického zasněžování na složky životního prostředí, zejména hydrosféru, pedosféru a biosféru. Odběry vod pro výrobu sněhu jsou uskutečňovány v zimním období, tedy v části roku, kdy jsou průtoky ve vodotečích obecně nižší. To pak může ohrozit ekologickou funkci toku a mít nežádoucí vliv na zde žijící živočichy. V jarním období je pak na sjezdovkách nepřirozeně velké množství sněhu, proto i riziko půdní eroze je vyšší. Do potoků a řek se navíc mohou dostávat chemikálie z aditiv, která se přidávají do směsi, ze které se pak sníh vyrábí. Protože v následujících desítkách let bude pokračovat ústup ledovců a bude se snižovat rovněž množství zimní pokrývky, budou lyžařské areály stále více spoléhat na techniku.

Česká pošta, respektive její československá odnož je tu s námi už nějaký ten pátek a má v našich luzích a hájích dlouhou tradici. Dlouhá tradice však automaticky neznamená dobrá pověst. Tu začala tato instituce ztrácet teprve až v posledních letech, i když problémy už měla dávno předtím. Tehdy však nebyly tak velké a hlavně, nedotýkaly se většinou přímo zákazníků, takže u většinového obyvatelstva se stále jednalo o kvalitní přepravní službu. Jak léta plynuly, neschopnost vedení se čím dál tím více začalo promítat i do přepravy poštovních zásilek a s tím se začaly ozývat první nespokojení zákazníci. Jejich počet každým rokem roste, tudíž se čím dál tím více obyvatel ČR začíná obracet na konkurenci v podobě soukromých dopravních služeb.

Dopravci typu PPL jsou v mnoha ohledech daleko lepší. Nabízí prakticky všechny základní služby jako Česká pošta, akorát v daleko lepším provedení. Samozřejmě, že ani u soukromých přepravních společností není všechno růžové, ale vzhledem k tomu, že se jedná soukromé firmy, je v jejich vlastním zájmu, aby jimi nabízené služby byly dostatečně kvalitní a klienti s nimi byli spokojeni. Vzhledem k tomu, že u nás v tomto resortu roste celkem svižně poměrně velká konkurence, musí se jednotliví hráči na trhu, jak se patří otáčet, jinak je může převálcovat firma se stejným zaměřením. Vzhledem k tomu, že Česká poště patří státu, nemá žádný zájem se zlepšovat, a to žádné stránce.

Na internetu ztrácí
Co se týče standardní poštovních zásilek, tam si Česká pošta samozřejmě drží dominantní úlohu, jelikož tuto službu prakticky nikdo neposkytuje. Ovšem co se týče balíků, tam už je to jiné. Lidé v současnosti stále více používají k nakupování zboží internet, a tak balíky proudí po republice více než kdykoliv předtím. Ovšem Česká pošta si v tomto odvětví u zákazníků netěší kdovíjak velké důvěře, a proto lidé stále častěji volí jiného dopravce. Mnohé internetové obchody dokonce ani možnost zvolit si státního přepravce nenabízejí.

Leckomu by se mohlo zdát, že není nic snadnějšího, než si napsat nějaký ten propagační článek. Protože psát u nás umí přece pomalu každý, spousta našinců zvládla i alespoň minimum počítačové gramotnosti, a tudíž se zdá, že si každý může napsat takovouto svoji reklamu a vyvěsit si ji na internet sám. Ovšem takto smýšlejí především ti, kdo si dost možná vůbec nikdy nezkusili něco napsat a poslední jakous takous slohovou práci sesmolili na základní škole.
Kdo se totiž pokusí napsat si něco podobného sám, možná již záhy zjistí, že to prostě nezvládne. Nebo to zvládne, ale s nějakým tím odstupem času shledá, že to vlastně není vůbec ono, a hodí to radši do koše. A v nejhorším případě dotyčný neodhalí reálnou hodnotu svého výtvoru nikdy, čímž dává rozumnějším lidem šanci mít se čemu posmívat.
Protože napsat takový článek není ve skutečnosti zase až taková malichernost, a na napsání dokonalého výtvoru mívá jen málokdo.
Protože jak má vypadat PR článek Seolight.cz? Ten musí splňovat přinejmenším následující kritéria.

1. Musí být napsaný tak, aby potenciální čtenáře zaujmul hned na první pohled a aby tito neztratili zájem ani v průběhu čtení.
2. Musí být napsán tak, jak to nejvíce vyhovuje zamýšlené cílově skupině, jíž je určen.
3. Musí přinášet něco nového, dosud všeobecně neznámého, aby byl důvod, proč ho vůbec číst.
4. Musí jít o originální výtvor, protože kopie kopií dávno známých kopií zkrátka nikdo nebude číst. Není důvod.
5. Musí působit přesvědčivě, aby ovlivnil ty, kdo jím ovlivněni být mají.
6. A musí mít pochopitelně i náležitou úroveň, protože něco, co se jenom hemží chybami, spíše odpudí, než přivábí.

A přiznejme si upřímně, že ve všech těchto ohledech jen tak někdo neuspěje. Pro kolik z nás je vlastně naprosto nezvládnutelným třeba i jen z televize dávno známý diktát o tom, jak „sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc“! O tom ostatním už ani nemluvě.
A proto je vlastně nejednou nejrozumnější nechat si napsat článek od copywritera, který to umí. Protože je lepší utratit pár korun, než mít na webu nezabírající nesmysl, sloužící jen k diskreditaci svého často jen stěží gramotného autora. Bez urážky.

Kontokorentní úvěr je neúčelový a nezajištěný úvěr, což znamená, že si peníze můžete půjčit na cokoli, aniž byste museli sdělovat účel půjčky. Je stále k dispozici, peníze z něj můžete čerpat rychle, bez problémů a opakovaně. Hodí se právě v případech nečekaných výdajů či při zpoždění nebo v horším případě výpadku příjmu. Úroky se při tomto druhu úvěru platí pouze v tu dobu, kdy je čerpán, tedy pouze v dobu, kdy jste na účtu v mínusu.

Výše a četnost splátek je čistě na klientovi, protože v tomto případě není stanoveno datum splatnosti ani výše splátky, avšak minimálně jednou za rok se na svém účtu musíte dostat do plusových finančních hodnot. Nevýhodou kontokorentu je to, že za jeho pohodlnost se platí, mnohdy dost vysoká cena. Je s ním totiž spojena velmi vysoká úroková sazba, která je až několikanásobně vyšší než úroková sazba klasických úroků. Ke kontokorentu se také často pojí další poplatky, které má každá banka nastaveny jinak, mnohdy se však liší jen podle názvu, ale ve své podstatě jsou totožné. Obvykle jsou to poplatky za vedení účtu, za přečerpání zůstatku, za peněžní transakce prováděné během užívání úvěru nebo jen poplatek za zřízení kontokorentního úvěru.

Ne každý má však na tuto půjčku nárok. Podmínkou pro její získání je obvykle nutnost vlastnit běžný účet u dané banky, měl více než osmnáct let a především měl pravidelný příjem, tudíž měl z čeho dluh splácet. Výhodou některých bank je to, že pokud u nich má klient běžný účet už delší dobu a nepotřebuje nastavit velký úvěrový limit, nechtějí po něm doložení výše příjmů. Při doložených příjmech je obvykle banka ochotná nastavit úvěrový limit až do trojnásobku měsíčního platu. U některých bank mohou na kontokorentní úvěr dosáhnout i studenti, ale musí mít na účet i tak pravidelný příjem (minimálně kapesné od rodičů).

Ať už doma s matkou, nebo pak v jeslích či ve školce, všude mají děti kolem sebe především ženy. Mužský prvek v některých profesích prostě zastoupen není, a pokud je, tak minimálně. Ale mužský element ve výchově nezbytný určitě je.
Proto bychom měli dbát na to, aby dítě již od útlého věku mužský vzor prostě mělo. Samozřejmě je ideální, pokud to je otec, ale někdy to prostě možné není, a tak může tuto roli výborně suplovat třeba strýc, dědeček nebo dobrý kamarád, svůj vliv může mít i třeba trenér fotbalu.

Jak na to
Role otců je ve společnosti daná, mají rodinu zajišťovat převážně po finanční stránce a matky jsou těmi starostlivými pečovatelkami a vychovatelkami. I když asi nikdy nebudou síly vyrovnané, chlapský element by v životě těch nejmenších určitě chybět neměl. Otcové, strýcové či dědečkové přistupují k výchově daleko méně opatrovatelsky, umí se více odvázat, tak trochu se přitom vrátí do svých mladých let, učí jiným věcem, seznamují s věcmi kolem aut, motorek, zbraní, jsou více hraví a kreativnější.
I když se dost často můžete bavit nad filmy, kde je humorně a trochu s nadhledem nastíněna situace, kdy se má otec postarat o svou ratolest (vzpomeňme třeba skvělou komedii Marie Poledňákové „S tebou mě baví svět“), tak pánové péči o své potomky ve skutečnosti zvládají bez větších problémů a karambolů.

Je naivní si myslet, že by muž zcela nahradil pozici ženy, obě síly by měly být vyrovnané a dítě by si mělo od každého vzít jen to nejlepší.
Příkladem jsou např. otcové, kteří se rozhodli zůstat na rodičovské dovolené nebo pracují doma a mají možnost děti odvážet do školy nebo na kroužky. Společnými zájmy pak může být sport nebo jiná pohybová aktivita, kterou mohou dělat jen sami, bez dohledu starostlivé maminky.
Ať už svého partnera do výchovy zapojíte jakýmkoliv způsobem, podstatné je, aby měl svoji roli, která je nenahraditelná.