Je jasné, že globální změny klimatu jsou problémem, který je potřeba co nejdříve řešit. A je pravdou, že se o to již pokoušíme, a to mnoha nejrůznějšími způsoby. Ovšem abychom to dokázali, musíme se nejprve podívat, kdo je za ně v současnosti nejvíce zodpovědný.

Nejnovější výzkumy ukazují, že se jedná především o skleníkové plyny, které jsou hlavním problémem, především pak oxid uhličitý. Jelikož ten v atmosféře vydrží velmi dlouho, tak se postupně kumuluje a jeho množství se stále zvyšuje. A tím se prohlubují i již výše zmíněné klimatické změny. Proto je vhodné se podívat, kdo jich produkuje nejvíce.

Samozřejmě by se nejprve chtělo ukázat na velké znečišťovatele, jako jsou nejrůznější továrny a výrobny. Avšak ačkoliv je pravdou, že tyto provozy jedou v podstatě neustále, faktem je, že tolik odpadních plynů neprodukují. To je zajišťováno nejrůznějšími zařízeními, jako jsou například filtry, odsiřovače a další. Proto se v posledních dvou desetiletích množství vyprodukovaných skleníkových plynů značně snížilo.

Co je však větším problémem, jsou automobily. Ačkoliv si to mnoho z nás neuvědomuje, výfukové plyny také obsahují mnoho škodlivých látek. Ano, ty s nejvyšší emisní třídou jsou již téměř neškodné, avšak tolik jich ani zdaleka po našich cestách nejezdí. Většina z nás však jezdí staršími vozidly, která navíc ani mnohdy nejsou v nejlepším technickém stavu.

Ano, můžeme namítnout, že jedno auto toho tolik nevyprodukuje, avšak je nutné si uvědomit, kolik jich jezdí i po našich silnicích. A nyní si uvědomme, kolik jich jezdí po celém světě, přičemž mnohé země mají mnohem laxnější zákony, co se týče technického stavu, než Evropská Unie, a uvědomíme si, že přispívají značným způsobem ke znečišťování.

Bohužel, v současné době toho není příliš, co bychom s tím mohli dělat. Jistě, máme stále přísnější opatření, avšak ta jsou jen lokální, a tak nemají takový vliv, jak by bylo potřeba. A to je velká škoda.

Již od pradávných dob se lidé zajímali o to, jaké jsou příčiny zemětřesení či například vulkanické činnosti. To vše bylo nejprve přisuzováno nejrůznějším bohům, avšak jak naše porozumění rostlo, pochopili jsme, že příčiny těchto věcí jsou naprosto přirozené.

Jedním z nejzásadnějších objevů byl v tomto ohledu objev litosférických desek. Tato teorie se pak stala široce přijímanou a dnes se věří, že je skutečně tím správným vysvětlením nejrůznějších přírodních jevů, které můžeme pozorovat.

Zakládá se na tom, že naše planeta, či spíše její kůra, je rozdělena na několik různých desek odlišných rozměrů, které se pohybují po zemském magmatu. Tento pohyb je skutečně velice pomalý, ani ne jeden centimetr za rok, avšak může mít skutečně dalekosáhlé následky.

Zdaleka největší problémy působí, když se jedna z těchto desek podsune pod druhou, případně se od sebe vzdálí. V takovém případě dochází k zemětřesením, mění se také reliéf krajiny. Tímto způsobem také mimo jiné vznikají mnohá pohoří či naopak příkopy. Tím zdaleka nejznámějším jsou potom Himaláje, které vznikly, když se Indická deska posunula pod Euroasijskou. To je také důvod, proč i na vrcholcích hor nacházíme fosílie mořských živočichů.

V případě, že se od sebe desky vzdálí, samozřejmě může magma vytrysknout na povrch. Takto naopak vznikaly mnohé ostrovy, z nichž mnohé vidíme dodnes. Důkazem je to, že mají základ ze sopečné horniny, a také že se na nich velmi často nachází sopky. Zde je typickým příkladem Havaj.

Bohužel, pohyb těchto desek a s nimi i celých kontinentů nemůžeme nijak kontrolovat ani korigovat. Že k němu dochází, můžeme vidět i na tom, že západní pobřeží Madagaskaru je prakticky totožné s východním pobřežím Afriky a naopak západní pobřeží Afriky velmi dobře pasuje na jižní Ameriku.

Jeden z těchto přírodních zlomů se pak nachází i v západní části České republiky, a je příčinou toho, proč zde občas dochází k, byť mírným, zemětřesením. O tom, zda nezesílí, však zatím nelze nic říci.

Alergií dnes trpí skutečně velká část populace, a to včetně dětí. Většinou se nejedná o nějak závažný průběh, přesto nám mohou značně znepříjemnit život, nehledě na omezení, které sebou přináší. Například člověk, který je alergický na zvířecí srst, nemůže mít domácího mazlíčka ani pracovat v zemědělství.

Přitom alergie je ve své podstatě nemoc. Jedná se o přehnanou reakci našeho imunitního systému na podnět, který ve skutečnosti není až tak závažný a příliš nás neohrožuje. Naše tělo si to však neuvědomuje a snaží se tohoto nebezpečí co nejrychleji zbavit. To však vede k tomu, že nám ve skutečnosti náš imunní systém působí mnohem větší škody, než to, co se snaží odstranit.

Příčiny vzniku alergií jsou poměrně nejasné. Za jednu z nich je považováno to, že jsme v době, kdy se náš imunitní systém formoval, nebyli těmto podnětům vystaveni. Naše tělo se tedy nenaučilo, jaká odpověď je přiměřená a jaká už je přehnaná. Pokud se tedy setká s danou škodlivinou v dospělém věku, může v podstatě zpanikařit a udělat z toho mnohem větší problém, než tomu ve skutečnosti je. V nejhorších případech pak může dojít až ke smrti.

Co tedy s tím můžeme dělat? Jistě, je zde možnost vystavování dětí různým alergenům, byť samozřejmě v přiměřeném množství. Ani to však není samospásné. Musíme si uvědomit, že lidské tělo není ani zdaleka dokonalé. Není tedy neobvyklé, že bez ohledu na to, jak často se s daným podnětem setká, bude jej považovat za extrémně nebezpečný, ačkoliv tomu tak ani zdaleka není.

Adaptační terapii samozřejmě můžeme vyzkoušet i jako dospělí, byť se ukazuje, že míra úspěchu je mezi lidmi velmi rozdílná. Mnohem jistější variantou jsou tak léky na alergie, které potlačují nadměrné projevy imunitního systému. Samozřejmě i ony mají své vady, avšak pro ty, kteří například na jaře nemohou kvůli pylové alergii v podstatě ani vyjít z domu, jsou hotovým požehnáním. Nestyďte se tedy o ně vašemu lékaři říct.

O tom, že dochází k oteplování naší planety, již není nejmenších pochyb. A s největší pravděpodobností je rychlost těchto změn zvyšována lidskou činností, zejména pak vysokými emisemi skleníkových plynů, z nichž nejznámější a nejvýznamnější je oxid uhličitý.

Právě to však vyvolává určité kontroverze. Koneckonců lidé vědí, že rostliny tento plyn spotřebovávají a přeměňují na kyslík. Navíc jim také svědčí teplo. Zdálo by se tedy, že oteplování není až takový problém, neboť čím více oxidu uhličitého bude, tím rychleji porostou rostliny. Mělo by to tedy být něco, co je pro nás skutečně dobré. Bohužel, lidé, kteří toto tvrdí, si často neuvědomují několik zásadních detailů.

Jedním z nich je fakt, že rostliny, co se výživy týče, nejsou závislé pouze na přítomnosti oxidu uhličitého, ale také na živinách a vlhkosti v půdě. Změna rozložení srážek pak znamená, že ta bude čím dál sušší, zvláště v letním období, kdy je vegetační růst na svém maximu. To samozřejmě znamená, že rostliny budou hynout, a nebudou tedy fotosyntetizovat.

Dále je tu fakt, že i když zde máme dostatečnou vlhkost i živiny, fotosyntéza stále přestává fungovat, pokud teplota stoupne na určitou hranici. Ta je samozřejmě u každého druhu rostliny odlišná, u naprosté většiny se však pohybuje od 35 do 40 stupňů Celsia. A to jsou teploty, které jsou v létě už i u nás. V takovém případě se proces absorpce oxidu uhličitého zastaví.

Je tedy jasné, že situace není tak jednoduchá, jak se nám někteří snaží namluvit. Rozhodně neplatí, že více CO2 znamená lepší prostředí pro rostliny. I zde platí, že je nutné jeho určité rozmezí. A to je, z velké části i díky lidem, v současné době stále častěji přesahováno. Výsledkem je pak desertifikace krajiny, tedy její proměna v poušť. A pokud se něco nestane, pak to čeká v následujících desetiletí i naši republiku.

Baví vás věda? To mě ano a moc. Já už od malička jsem se zajímala o to, jak všechno vzniklo a proč. Taky si pamatuji na svou první skvělou knihu, která se jmenovala Proč se to děje a jak. Nevím, jestli tu knihu znáte, ale byla to opravdu perfektní kniha. Opravdu bych vám ji doporučila, abyste ji pořídili svým dětem. Taky bych chtěla říct, že díky této knize jsem se dozvěděla opravdu mnoho informací, na které mi třeba ani maminka nedokázala odpovědět. Takže jsem si řekla, že by to bylo asi perfektní, kdybych vystudovala nějakou vědeckou školu. Určitě by mě to bavilo. A vlastně vás by třeba nezajímalo něco, na co si nedokážete odpovědět?

Já si myslím, že opravdu každý člověk má několik otázek, na které by chtěla znát odpověď. Nebo vy jste výjimka? Zajímá vás něco? Co třeba UFO a mimozemská civilizace. Věříte na to? Myslím si, že ani kvalitní věda si s tím neví rady. Protože tohle jsou pouze spekulace, jestli vůbec mimozemská civilizace existuje. Co si o tom myslíte vy? Já osobně nevím. Já sice věřím na duchy, i když to věda taky nepotvrdila. Moje máma zase věří na UFO, i když to taky věda nepotvrdila. Tak čemu má měřit? Vím, že nikdo nikdy neviděl nic duchovského anebo mimozemského. Nebo možná ano, ale o tom nemusí ani vědět.

A třeba odpověď na mimozemskou civilizaci je úplně tak jednoduchá, že si to ani nechceme připustit a hledáme stále v těch složitých otázkách, ve kterých ani hledat nemusíme. Většinou to tak bývá, že se snažíme něco hledat tam, kde ani nemusíme. Co kdybychom šli ve vědě tam, kde je na nejjednodušší cesta? Myslím, že to má něco do sebe, protože proč by se jinak říkalo, že v jednoduchosti je krása. Možná to má něco společného i s vědou. Vím, že tady polemizuji, ale baví mě to. A vy věříte vědě napevno nebo taky máte nějaké pochybnosti? A co vás baví na vědě?

Dostal se váš vztah do fáze, kdy jste spíš přátelé, spolubydlící, ale milenecká vášeň pomalu vyprchala a touha vyhasla? A s tím se objevují i otázky.

Jsem pro svou ženu pořád přitažlivý?
Přináší jí sex uspokojení?
Netouží po něčem lepším?
Jak jí můžu dopřát lepší prožitek?
Co když jí už nestačím?

Základem ve vždy upřímná komunikace. Na druhou stranu, položit ženě přímo tak intimní otázky, aniž by na to byla připravená, může nadělat více škody než užitku. Proto je lepší to vzít zlehka a pro začátek se zamyslet nad tím, jak bylo na začátku vztahu. Pokud sex ve vztahu v jeho začátcích fungoval, není takový problém to obnovit. Chce to jen nebát se a trochu experimentovat. A samozřejmě se ptát, ovšem chytře. Protože jak jinak zjistíš, po čem tvoje úžasná žena touží?

Stejně jako se s věkem mění preference v jídle, pití, oblečení, tak se mění i v sexu. To ji rozpálilo před deseti lety už dnes nemusí fungovat. Tak zjisti, jak to je! Naplánuj romantický večer, posezení se sklenkou vína v intimní atmosféře a zahrajte si hru na pravdu. Jestli se stydíš, nachystej si otázky dopředu na malé kousky papíru a můžete je střídavě losovat a odpovídat na ně.

A že nevíš, na co se ptát? Můžeš se inspirovat tady:

Na jaký společný sex/milování nejraději vzpomínáš?
Máš nějaké přání, které bych ti mohl splnit?
Zdál se ti někdy erotický sen? O čem byl?
Jaká je tvoje oblíbená erotická fantazie?

A samozřejmě dobře poslouchej, po čem touží, abys jí to mohl splnit. Nejlépe hned v následujících minutách. Tady platí rčení, že štěstí přeje připraveným a pokud si nejsi jistý, že tvoje tělo bude spolupracovat, neboj se přizvat na pomoc přípravek na podporu potence. Protože by byla škoda pokazit si takový pěkný večer.

Moc se o tom nemluví, ale poruchy erekce jsou a přibývajícím věkem prostě častější záležitostí. A pokud se k tomu přidá i stres a únava, tělo by mohlo jednoduše selhat, i když hlava by chtěla. Neriskuj ale s nákupem náhodných, neověřených přípravků. Kvalitní a ověřenou viagru na prodej v rámci v ČR pořídíš u Erectmax. Spolehlivý prodejce ti zaručí tu nejvyšší kvalitu a rychlé a diskrétní doručení v rámci ČR. Jak se říká: “Kdo je připraven, není překvapen.” Buď tedy připravený na každou intimní situaci.

Dnes je obecně přijímáno, že vesmír začal velkým třeskem. Krátce po něm se začaly protony, elektrony a neutrony, které během něj vznikly, spojovat do jednoduchých atomů. Prvními byly samozřejmě atomy vodíku a hélia, které jsou nejjednodušší. Dodnes jich ve vesmíru najdeme nejvíce. Jak ale vznikly ty ostatní?

Pokud se podíváme na periodickou tabulku, zjistíme, že existuje 92 prvků, které můžeme najít (zbytek je uměle vytvořen lidmi). Ty pak tvoří planety, včetně té naší. Proces jejich vývoje však byl mírně řečeno bouřlivý.

Původní vodík a hélium se začaly na mnoha místech postupně zhušťovat, až vytvořily zárodky prvních galaxií a později i hvězd. Ty koneckonců nejsou nic jiného, než obří jaderné reaktory, které přetváří hélium na vodík. K tomu je samozřejmě potřeba velké množství energie. Ovšem k tomu, aby byly vytvořeny i další prvky, je jí potřeba mnohem více. Kde se tedy vzala?

Odpověď je, že při výbuchu supernov. Mnohé hvězdy se nakonec stanou supernovami, které posléze vybuchnou. V tu chvíli je uvolněno takřka neuvěřitelné množství energie spolu s materiálem, který předtím onu hvězdu tvořil. Díky tomu pak vzniknou i ostatní prvky.

Často se pak stane, že jsou tyto zachyceny v gravitačním poli jiné hvězdy. Dostanou se tedy na její oběžnou dráhu. Ovšem tyto mají také svou vlastní přitažlivost, takže ty nejtěžší pak k sobě přitáhnou prvky lehčí. Tak nakonec vzniknou planety, a je to také důvod, proč má valná většina z nich těžké železné jádro.

Ovšem tyto prvky netvoří jen planety samotné, ale také vše na nich. Včetně živých organismů na planetě Zemi. Zjednodušeně by se tedy dalo říci, že nejsme v podstatě nic jiného, než kosmický prach, který byl silou gravitace přitažen na jedno místo. Je to rozhodně velmi zajímavá představa a ukazuje nám, jak mocné fyzikální síly skutečně jsou. A ačkoliv je ještě mnoho, co o vesmíru nevíme, můžeme si být jisti, že jsme jeho součástí.

Vždycky jsem se zajímala o vědu. Ale ne o takovou vědu, o kterou se zajímají třeba všichni vědci anebo průměrní lidé. Měla jsem ráda vědu, vždycky když jsem mohla třeba pozorovat obrázky někde v Egyptě. Egypt mě fascinoval už opravdu hodně dlouho. Ani nevím kdy to začalo, ale Egypt prostě byla moje jediná a jasná volba. Chtěla jsem být vědec v Egyptě. Jenomže jak už to, tak bývá, tak bohužel se člověku nesplní vždycky takové ty sny, které si sám člověk přeje. Osud to prostě chtěl vždycky jinak. A i když jsem se na střední škole hodně snažila, abych mohla mít na vysoké škole stipendium, tak se mi to bohužel nepodařilo.

Měla jsem sice docela dobré známky, ale ne zase tak moc dobré, že bych měla stipendium. A opravdu hodně mě to mrzelo. Protože já jsem chtěla jít na vysokou školu, kde se právě studuje egyptologie. A tato škola byla opravdu velmi drahá tečka. Já ani z brigády jsem si tolik peněz nikdy nevydělala. Moji rodiče mi říkali, že bohužel takhle drahou školu mi opravdu dovolit nemůžou. Takže jsem z toho byla velmi nešťastná.

Musela jsem se spokojit s obyčejnou vysokou školou, která je státní a je zadarmo. Ale i tak, i když už mám vysokou školu za sebou, vůbec mě věda a egyptologie neopustili. Mám to ráda. Mám přečtených tolik knih o Egyptě, že bych mohla možná vyučovat taky po Egyptě nějakou veřejnost nebo taky vyučovat o Egyptě ve škole. Opravdu jsem toho hodně znala a znám i nyní. Mě to baví a já si říkám, že se do Egypta ještě jednou někdy podívám. A byla jsem tam zatím pouze jenom jednou, ale jenom jako turista. Příště bych tam chtěla jet už jako archeolog. Myslíte, že se mi to podaří? No, když se budu snažit, tak si myslím, že se mi to podaří a já si splním sen o tom, že budu mít nějaký objev přímo v Egyptě. A jaká je vaše nejoblíbenější světová destinace?

Kdybyste chtěli začít vyrábět třeba nový typ plastové kánoe, která bude mít lepší jízdní vlastnosti, bude takřka nerozbitná, stabilní a bude spolehlivá desítky let a samozřejmě za velmi dobrou cenu, jistě byste byli rádi, aby se o vaší činnosti dozvědělo co nejvíce vodáků. A právě zde má své místo na trhu reklama. Ta televizní nám připadá mnohdy otravná a propagují se tu také výrobky, o něž nestojíme, a je to stále dokola na podobné téma, navíc je reklama v TV velmi drahá. Máte však jiné možnosti. Kromě oslovení na webových stránkách patřičné okruhy zájemců to můžete udělat reklamními předměty.

Stačí vytvořit e-shop, případně mít kamennou pobočku a začít propagaci třeba tím, že budete nabízet ke svým výrobkům i ty reklamní, jako dar. Lidé ocení každou maličkost, ať je to tužka, sada pastelek, kšiltovka nebo pláštěnka, případně potisknout lze i typické vodácké předměty, jako je pádlo, lodní vak, transparentní držák na mapu a kilometráž, přílbu, záchrannou vestu atp.

Zvláštní a velmi účinný způsob reklamy může být i potisk triček a mikin. Pro vodáky nejčastější oblečení, které užijí na vodě prakticky každý den, tričko v parném letním dni, mikinu navečer u táboráku nebo v případě chladného počasí.

A co na trička a mikiny nechat vytisknout? Jistě vám nemusíme napovídat, že vaše firemní logo a nějaký trefný obrázek nebo fotku, ale trička můžete pojmout i jinak, netradičně, třeba k vašemu logu na prsou přidáte na záda výrazný nápis „Sázava“ a pod něj digitálním tiskem vytvořenou fotku peřejí Stvořidla, která nalákají řadu vodáků. Další triko může být koncipované jako „Lužnice“ s fotkou meandrů nad Rozvodím, peřejí pod Táborem nebo rybníka Rožmberk. Třetí tričko se může jmenovat „Vltava“ a vyzdobíte jej snadno některým z mnoha krásných motivů z horního toku u Lenory nebo širokými zalesněnými meandry pod Rožmberkem nad Vltavou.

 První zmínka o Keltech je již z 2.tisíciletí při.n.l. Kelti byli skupina lidí žijící v Evropě. Nejvíce Keltů žilo ve Francii, Švýcarsku, Irsku, Británii a v jižních a západních Čechách.

 Tento národ se mezi sebou dorozumíval velkým množstvím keltských jazyků. Patřily mezi ně jazyky noričtina, starovirština, leponština nebo třeba také starovelština. Kmen Keltů žijící na území České republiky se nazýval Bójové. Právě z tohoto názvu vzniklo latinské pojmenování pro Českou republiku – Bohemia. Keltská kultura se nazývala Laténská. Z laténské kultury se dochovalo mnoho artefaktů. Díky těmto artefaktům dnes víme, že byli Kelti velmi zdatní ve šperkařství, ve výrobě spon či váz a vynikali v kovotepectví. Jejich výrobky byly zdobeny zvířecími a rostlinnými motivy. Kelti byli také velmi dobří obchodníci. Ze svých zemí vyváželi měď, cín, sůl. 

 Jedním z keltských svátků, které se dochovaly dodnes, je Halloween. Oslavy tohoto svátku jsou určeny na 31.října. Kelti ho nazývali Samhain. Tento svátek byl propojen s několika dalšími svátky a rozvinul se v Irsku. Do Spojených států amerických byl přenesen irskými přistěhovalci, v 19. století. Ve Spojených státech se Halloween slaví dodnes a už i v České republice se začínáme k této staré keltské tradici vracet. 

​​​​ Kelti, Římany nazývaní Galové, byli velmi obávanými bojovníky. Přestože nezabírali území, spíše jen loupili, nepřátelé se jich báli. Když totiž náhodou došlo ke sporu, skupina keltských bojovníků začala dělat hluk, bušili do země a křičeli. Nepřítel tak dostal z hlasitého vojska strach a raději před ním prchl. Hlavy svých nepřátel dávali Kelti za oběť bohům. Obydlím Keltů byla opevněná sídliště, Oppida. Nejvzdělanějším z Keltů byli druidi. Byli to učenci, kněží, léčitelé, ale také soudci. Samotné slovo druid se dá přeložit jako “učený muž.” Mezi druidy byly však také ženy, které byly vysoce uznávané a uctívané.